Lživé články jsou denním chlebem rádoby důvěryhodných zpravodajských deníků na internetu. Dnes je velice těžké vybrat nějaký zdroj informací na internetu, protože větší část z nich nás dennodenně mystifikuje téměř každým svým publikovaným výžbleptem. Důvod je velice jednoduchý. Naprostá většina internetových deníků je živena reklamou, a proto se samozřejmostí sobě vlastní hledají kdejakou senzaci. Tu nafouknou to a tu zase ono a máme z toho sólokapra v nudné okurkové sezoně. Nejde pouze o bulvární plátky, ale i o konvenční internetové zpravodajské deníky – např.: idnes.cz, lidovky.cz, aktuálně.cz apod. Bohužel jediným receptem jak s tímto nešvarem bojovat, je podle mě nečíst je. Jiné řešení nevidím. Číst více …
Tak co bude či nebude stávka. Začíná to být poněkud trapné, když odboráři tvrdí, že vyhlášená stávka se nezruší ani pokud jim vláda na poslední chvíli splní co požadují, protože nedodržela termín vyhovení. Stejně už je mi teď celkem jasné, že se nic dít v pondělí nebude. Dopadne to stejně jako nedávno a nakonec se vše odvolá. Premiér Fischer svolal mimořádné zasedání na pátou hodinu, tak uvidíme. Můj tip? Na 90% se vše odvolá. Teď je 16:40.
Nechci polemizovat o tom zda jsou odbory dopravců v právu. Moc dobře do toho zase nevidím.
Taky si jí moc nepřeji. Ono by to asi nebylo moc příjemné: dostávat se do práce autem či jinak, ale ta nerozhodnost odborářů mě zaráží. Tak když vyhlásím stávku, tak to myslím snad vážně ne. No ještě nebudu předbíhat, třeba doopravdy bude a já „setřu“. Benefit sem a tam, hernajs.. aktuální vývoj
To, že nevím na čem jsem, to mě děsí .
Včera jsem s Ká navštívil nový český film Pouta. Bylo to poprvé, kdy jsem zavítal do biografu Oko. Jde o takové kino domácí, kde v předu je místo sedaček několik lehátek a ještě to doplňují nějaké reklamní křesílka čímsi naplněna.
Sednu na kolo a šlapu, šlapu, co mi síly stačí, po několika kilometrech nemůžu již s dechem, ale setrvačnost mého těla mě nutí pokračovat v jízdě a mě to vlastně ani tak moc nevadí. Tak se postavím a vydávám se ze všech sil, abych ještě zrychlil. Když začnu předjíždět osmé auto, říkám si, že je asi něco v nepořádku a přestávám na chvilku prošlapávat pedál a rozhlížím se po krajině, kochám se krásou okolní přírody. Přesto, že jedu jen na prázdno, zdá se mi všechno tak šíleně rozmazané, tak matné – jako mlha, za ní sklo a za ní zase mlha. Přemýšlím, jestli něco nemám s očima. V rychlosti si je promnu, tak abych neztratil balanc. Číst více …
Při nedělním a pondělním cestování se v mém případě bylo nutno obrnit velkou dávkou trpělivosti. V neděli jsem se po krátkém čase vydal opět do Brna kvůli(pro mě) důležité věci. Očekával jsem, že to neprojde moc hladce, ale akci v Brně jsem naštěstí stihl. Cesta vlakem směrem tam se však protáhla o 45 minut díky zasypaným výhybkám v Kolíně. Při cestě zpátky nastal stejný problém pro změnu v Pardubicích a pak ještě za Kolínem a cesta trvala dokonce o 90 minut déle. Na cestě jsem místo plánovaných 5ti hodin strávil bezmála 7,5 hodiny. No naštěstí jsem krom části spánku o nic nepřišel, takže vše dobře dopadlo. Číst více …
.
Poslední komentáře